V Bibli je muž, který jen zřídka dostane pozornost reflektoru. Jmenuje se Barnabáš.
Barnabáš nebyl Petr. Nebyl Pavel. Nepsal knihy Bible. Nestál před tisíci lidmi o Letnicích.
Ale bez Barnabáše by raná církev mohla vypadat velmi odlišně.
Jeho jméno ve skutečnosti znamená „syn povzbuzení." Zamyslete se nad tím.
Ne syn moci. Ne syn zázraků. Ne syn vlivu. Syn povzbuzení.
V knize Skutků, když Saul — který se později stal Pavlem — přišel poprvé k učedníkům, báli se ho. A upřímně řečeno, to dává smysl. Pronásledoval věřící. Schválil násilí vůči křesťanům.
Nikdo za něj nechtěl ručit. Kromě Barnabáše.
Barnabáš vzal Pavla. Barnabáš ho přivedl k apoštolům. Barnabáš jim řekl: „Změnil se."
Povzbuzení jednoho muže otevřelo dveře jednomu z největších misionářů v historii.
Pavlova služba možná nikdy nevykvétla bez toho, že mu Barnabáš jako první uvěřil.
Barnabáš nepotřeboval pódium. Nepotřeboval reflektor. Potřeboval poslušnost.
Později, když Jan Marek selhal a jiní chtěli pokračovat bez něj, Barnabáš opět zvolil povzbuzení. Zvolil obnovu před reputací.
Barnabáš viděl potenciál tam, kde jiní viděli riziko.
Možná je váš život teď tichý. Možná je práce neviditelná. Možná se zdá, že někdo jiný vždy dostane reflektor.
Barnabáš nám ukazuje něco mocného: povzbuzení se znásobuje.
Když někdo hovoří do jiného člověka životem, možná nikdy neví, jak daleko to dosáhne. Když někdo buduje něco pevného a Kristocentrického, možná nikdy nepotká všechny lidi, které se to dotkne.
Ale nebe to vidí.
Vidí vás.